Nikdy neříkej, že to nejde, protože se vždycky najde ňákej blbec, kterej to neví a udělá to.

Moje příběhy

5. července 2011 v 18:48 | Niki♥©
Tak tady je kousek kapitoly mého příběhu.
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Ticho před bouřkou



Kapitola 1.

Jednoho dne řekla Tereza rodičům, že jde do města.Bylo jí už 17, takže rodiče skoro nic proti tomu neměli.To, ale nevěděli, co se stane…..



Když Tereza vyšla z domu, zamířila přímo za svým klukem Milanem.Bydlel asi 2 kilometry od Terezina domu.Cesta jí trvala až moc dlouho.To bylo samozřejmě Milanovi divné a tak se jí vydal hledat, protože jejich domluva byla na 6 hodinu a už bylo půl 7.Normálně by mu to divné nebylo, ale Tereza mu v 5 volala že vyráží z domu.První co Milana napadlo bylo, že třeba něco zapomněla a vrátila se domu.
*
Tereza se konečně probudila z bezvědomí, ale kde to je? Když konečně přišla ke smyslům zjistila že je v autě, nebo spíš v náklaďáku.Před ní byly další dvě dívky a ve předu řídili auto dva muži.Když si Tereza pokoušela sednout zjistila že má svázané ruce provazem.I přesto se jí to podařilo.Pak asi 5 minut zápasila s roubíkem, až se jí podařilo ho vyndat.
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Pokračování vložím do tohoto článku, až ho vymyslim=D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu?(↓klik↓)

Klik 63.4% (26)
Jsem tvé Aff:) 36.6% (15)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama